Srovnání tezí Metropolitního plánu a tezí územního plánu z 1. republiky nabídlo o. s. Cibulka v říjnu 2013. Obrázek je náhled plakátové upoutávky
V říjnu vyšla v Bulletinu ČKA série článků architektů s taktní, leč zdrcující kritikou Kouckého tezí Metropolitního plánu. Ve zjednodušující zkratce jednou větou: Metropolitní plán by mohl nastartovat velmi potřebné změny, ale Kouckého přístup je z velké části chybný.
Snad diskuze o Metropolitním plánu přinese plody hlavně pro obyvatele Prahy. Právě jim má přeci prospět nejvíce. Roman Koucký je vynikající architekt a urbanista, o tom není mezi autory sporu, ale když se ocitl na druhé straně než obvykle, tedy na straně zadavatele plánu, tak řadu faktů územního plánování přehlíží. Několik citací:
z Bulletinu České komory architektů č. 3/13
„ÚRM není soukromou kanceláří a územní plán města není one-man-show (a u města velikosti Prahy už vůbec ne). Čím dříve si to v KMP uvědomí, tím lépe pro ně samotné i pro všechny, kteří drží novému kurzu palce. Především však tím lépe pro Prahu a její nově se rodící plán.“ … „Jistě není nijak lehkou úlohou připravovat plán v okamžiku, kdy město teprve přehodnocuje svoje priority, kdy možná již ví, co nechce, ale ne úplně, co vlastně chce. Kdy celý evropský region hledá po dvou stech letech industriální dominance novou odpověď na otázku, čím se budou jeho obyvatelé živit a jak tomu přizpůsobit naše města.“ … „stavební boom, který Praha zažívala od poloviny nultých let, ukázal naplno slabiny a nekoncepčnost, které charakterizovaly přístup politického vedení města. Do příchodu Tomáše Hudečka na místo náměstka primátora před necelými dvěma lety Praha za celé polistopadové období prakticky neměla na vrcholné pozici politika, který by byl tématu územního rozvoje města ochoten věnovat takové úsilí, chápal jeho potenciál a současně měl i dostatečnou politickou podporu“
doc. Ing. arch. Michal Kohout,
vedoucí Ústavu nauky o budovách Fakulta architektury ČVUT
z textu NEJEN DUCHEM ŽIVO JE MĚSTO
* * *
„Můžeme jen s nostalgií zavzpomínat na časy Státní regulační komise pro hlavní město Prahu a okolí z dob první republiky, jejíž působnost obsáhla nejen tehdejší Velkou Prahu, ale i obce v okruhu přibližně 20 kilometrů od jejích hranic.“ … „Ve městě budou o urbanismu a stavění rozhodovat hlavně úředníci stavebních úřadů, vydávající bez účasti veřejnosti územní rozhodnutí a ovlivňovaní místními lobby. Možná se díky zjednodušení regulace podaří snížit korupční tlaky na změny územního plánu. Vše bude totiž možno daleko snáze zařídit přímo s úředníkem, který se nebude moci vymlouvat na závazný regulativ plánu a jen těžko obstojí vůči „silnému“ investorovi s nějakým tvrzením o charakteru zástavby lokality. Zdánlivě přátelský liberální postoj města vůči investorům může mít svůj rub v rostoucí nejistotě o tom, co se může stát v sousedství mojí nemovitosti a zda budou postačovat sítě a systémy dopravní, technické a občanské infrastruktury, které ji obsluhují. I toto ovlivňuje kvalitu péče o nemovitosti a investice.
Město bude vystaveno sílící konkurenci svého metropolitního zázemí. Okolní obce budou z Prahy i nadále „vytahovat“ silnější sociální vrstvy a investory, kterým budou nabízet atraktivní možnosti výstavby „na zelené louce“, zatímco Praze zůstane břemeno veřejných infrastruktur pro obsluhu suburbanitů včetně dále narůstající dopravní zátěže – zejména pokud se prosadí představa monocentrického uspořádání.
Ve výsledku se metropole může proměňovat podle vzoru některých amerických měst: central business district a historické jádro s turistickým průmyslem obklopené deprivovanými periferiemi, odkud všichni, kdo mohli, odešli. A za správními hranicemi města kaše enkláv různých kvalit bydlení, kancelářských, výrobních a logistických areálů.“
prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc.
vedoucí Ústavu prostorového plánování Fakulty architektury ČVUT
z textu NOVÁ NADĚJE, ČI DALŠÍ ZKLAMÁNÍ PRO PRAŽSKÝ URBANISMUS?
pozn.: Komentář arch. Vlado Miluniče, spoluautora Tančícího domu na Jiráskově náměstí, mládežnických ubytoven na Proseku aj. k Duchu plánu ze srpna 2013
