Obyčejně má autobus označení konečné Na Knížecí. Snímek je z 2. prosince 2014, kdy bus 123 pomohl tramvajím v ledovkové kalamitě a jezdil právě k Andělu. Foto: Veronika Peterková
Jaký je smysl života? V každodenním kolotoči ta otázka někdy problikne i tomu nejzaměstnanějšímu člověku. Jsou o ní točeny filmy. Angličtí komikové Monthy Pythons jeden svůj film dokonce nazvali Smysl života a nebyla to jen povrchní zábava. Řekneme-li to ve velké zkratce, tak třeba křesťané vidí smysl života jako spolupráci na Božím díle stvoření, v hledání a plnění Boží vůle. Občas na to zapomínáme, nebo o tom možná pochybujeme; zní to vznešeně a vzdáleně … Někdy to ale může být maličkost, od opravy rozpadlé židle, zazpívání si, modlitbu za nemocného souseda, až třeba ke snaze zvrátit chybné rozhodnutí špatně informovaných úřadů, které začátkem roku 2012 rozhodly zkrátit klíčový autobus 123 na Kavalírku. Připomeňme si aspoň zlomek toho, jak to vlastně s autobusem 123 bylo.
Na svátek sv. Mikuláše 6. prosince 2016 jsme se dozvěděli dobrou zprávu, že autobus 123 bude i od 1. ledna 2017 jezdit k Andělu a Na Knížecí. Od roku 2017 je jeho provoz plně hrazen z peněz hl. m. Prahy jako u ostatních autobusů MHD končících Na Knížecí. Po bezmála pěti letech tak skončilo vytrvalé úsilí místních obyvatel o komfortní spojení s Andělem, přirozeným centrem Prahy 5 a nejživější lokalitou celé Prahy. Vždy za tímto jasným a přirozeným požadavkem stála smíchovská radnice, za což jí patří velký dík. Jeden podstatný detail: zásadní roli v klíčových okamžicích rozhodování o osudu autobus 123 sehrála otevřenost radničních výborů a komisí pro veřejnost a místní spolky po volbách v roce 2014 (zastupitelé KDU-ČSL a nezávislých tuto otevřenost uhájili i po převratu roce 2016, viz zde).
Iniciativa občanů je potřebná a má svůj smysl!
Radnici k úspěchu ve věci autobusu 123 pomohlo i velké množství místních občanů podpisy petic a vytrvalým a odborně podloženým argumentováním. Za obnovení linky 123 k Andělu vzniklo množství petic, první z nich organizovala MUDr. Zdenka Kopecká ze Šmukýřky. Vznik druhé petice si pamatuji dobře, setkali jsme se v březnu roku 2012 na zastávce busu 123 s Terezkou Grombířovou, tehdy ještě Hojkovou. Čekajíce na autobus jsme lamentovali nad tím, co nás čeká za patálie při přestupu na Kavalírce. Shodou okolností jsme nedlouho předtím obnovili spolek Cibulka. Říkali jsme si, co by měl ten spolek dělat, když ne právě jít do donquichotského souboje s větrnými mlýny a pokusit se peticí zvrátit zkrácení linky 123 na Kavalírku? Zkrácení linky 123 v nynější situaci na Kavalírce byl přeci dopravně-urbanistický nesmysl. V hledání precizních odborných argumentů (např. zde) patří dík i řadě dalších, zejména Michalovi Šestákovi, který je odborník na elektronické systémy řízení dopravy a doprava obecně je jeho velký koníček. Míla König odvážně dvakrát interpeloval pana primátora před celým pražským zastupitelstvem. Druhá petice získala podporu bezmála 1700 občanů. Každé vyvěšení na domovní nástěnce, každý podpis měl svůj smysl! Po skončení druhé petice jsme pomáhali s organizací další petice paní architektky Kateřiny Adámkové, protože přibývali další, kteří neměli příležitost podepsat první petice. Zkrácení autobusu zasáhlo opravdu nepříjemně zvláště do života lidí se sníženou pohyblivostí. Pokoušeli jsme se vcítit i do druhé strany, nicméně naděje na změnu přišla až s výměnou prozatímního (více než 7 let!) a přitom nekompetentního vedení ROPIDu, které jakoby bylo ke 123-ce zaujaté. Psali jsme o autobusu 123 na informační web www.Cibulky.info. Tam jsou i podrobné argumenty, ne vždy to jde jednoduše vysvětlit. Busu 123 patřily pravidelně některé plakáty na Bězích za Vidouli, které pořádají košířské spolky. Nelpěli jsme dogmaticky na jediném řešení, vždy nám šlo především o obnovení bezpečného a komfortního spojení z Cibulek k Andělu, navrhli jsme i variantní, kompromisní řešení přestupu hrana-hrana na Kavalírce, ale i to bylo odmítáno.
Píši zde proto, že má smysl se zapojovat do úsilí za změnu okolí k lepšímu. Nechci tu nějak vyzdvihovat zásluhy cibuleckých spolků nebo určitých jednotlivců. Do úsilí se zapojili jiní občané možná ještě více. A hlavní zodpovědnost při vyjednávání nesla Smíchovská radnice. Chci ukázat, že existuje dobrý příklad, kdy zdánlivě ztracený případ jde zvrátit k lepšímu a že má smysl se snažit zvelebovat místo, ve kterém žijeme.
Pavel Peterka
předseda spolku Cibulka
