Jak nazývat naši čtvrť, aby „přespolním“ bylo jasné, že Cibulka je pomnožný tvar? Pro účely každodenní komunikace je šikovné používat název Cibulky a naznačit tak lidem odjinud, že se jedná o plurál. V oficiální komunikaci se má psát pomnožný tvar Cibulka (podle vzoru luka), nebo lokalitu opsat výrazem „oblast Na Cibulkách“. Níže najdete citace z dopisů a webu Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
Z dotazu spolku Cibulka na Jazykovou poradnu ÚJČ AV ČR ze dne 26.3.2020:
„Vážená paní/pane,
rádi bychom znali Váš názor na spisovný tvar názvu pražské čtvrti Cibulka v Košířích. Jedná se o pomnožný tvar, v tom místní nechybují, nicméně často, či možná dokonce většinově jí říkají Cibulky. Na druhou stranu místní „tahá za uši,“ když někdo odjinud říká „jedu na Cibulku“ místo na Cibulky nebo na Cibulka.
Co myslíte, je možné říkat a psát také název čtvrti jako Cibulky?
Jedná se o dlouhodobý problém některých pražských čtvrtí, resp. místních názvů. Problém nastal už brzo po založení Prahy jako velkoměsta, viz článek v časopise Naše řeč (viz zde). „
Z odpovědi Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR (kontakty viz zde) ze dne 27.3.2020:
„… jak vyplývá z Vašeho e-mailu i přiloženého článku z Naší řeči, jste si sám vědom nesouladu mezi místním územ a územ „cizinců“. To je ovšem stará známá věc a u místních jmen se tak děje velmi často. Obávám se, že pomnožný tvar Cibulka (podle vzoru luka) je dnes velmi neprůhledný; když „člověk zvenku“ uvidí na mapě místní jméno Cibulka, nepochybně ho bude primárně považovat za singulár. Že je dnes pomnožnost jména Cibulka neprůhledná, dokazují i dva názvy ulic v okolí: starší Před Cibulkami či V Cibulkách vs. novější U Cibulky (název pochází z r. 1947 a pomnožnost si zřejmě neuvědomila ani místopisná komise). Celkově však v souladu s místní tradicí převládají plurálové tvary. Přímo tvar Cibulky se nám nikde dohledat nepodařilo (můžete se sám podívat též do map Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, viz zde), a pro oficiální komunikaci bychom ho tudíž spíše nedoporučili. Pro účely každodenní komunikace naopak může jít o šikovný prostředek, jak dnes naznačit i „přespolním“, že se jedná o plurál – jak jsme naznačili výše, plurálovost jména Cibulka je v dnešní době pro cizince téměř nerozklíčovatelná: pokud byste se cizince zeptal, z čeho je odvozen název ulice V Cibulkách, zcela jistě řekne, že ze jména Cibulky. …“
Citace z článku Antonína Procházky „Cibulka, Hřebenka, Malvazinka, Popelka, Buďánka“, který vyšel v časopise Naše řeč v roce 1929 (1. číslo, 13. ročník, s. 13-14):
„… Nebylo by snad třeba zde psát o těchto místních názvech pražských, ale je již vskutku nebezpečí v odkladu. Za Košířemi narůstá Velká Praha vilami a činžáky novousedlých kolonistů a vilové usedlosti Šumava, Václavka-Berlín, Cibulka a j. rozmnožily obyvatelstvo smíchovsko-košířské velmi početně, zvláště z vrstev zámožnější inteligence. S čilým ruchem stavebním se však mění radikálně nejen někdejší ráz předměstské přírody, ale počínají se objevovat i novotvary jazykové. Ale zde je právě nebezpečí v silném společenském vlivu lidí přistěhovalých, kteří, neznajíce správně dávno vžité terminologie místní, užívají při svém hojném styku společenském, v hovoru i na adresách jmen Cibulka, Malvazinka, Popelka, Buďánka v čísle jednotném, jsouce sváděni asi šablonovitě mylnou analogií podle hojných jmen usedlostí, užívaných i domorodci v čísle jednotném (Mlynářka, Výšinka, Kotlářka, Bertramka, Václavka a pod.). Dokonce v inserátě Nár. listů jsme čtli: »Prodej vily na Hřebence (!) k celoročnímu bydlení«. Žádný »Smíchovák« ani »Košířák« rodilý neb aspoň ještě před válkou přistěhovalý nikdy tak neřekl. Již více než před třicíti lety jsme chodívali na louku k Cibulkám, dostali jsme se nejednou při botanisování do Cibulek někdy přes plot a z Cibulek třeba plotem, v Cibulkách bylo pro nás eldorádo studentské romantiky — a v citu jazykovém jsme měli povědomí, že týž tvar jako louky – luka je tvar Cibulka i Malvazinka, Popelka, Buďánka, tak jako pro »Zlíchováky« Hrada = Dívčí hrady (Děvín), pro starší Pražany Račana (= Hradčany), pro Holešovické a Karlínské pak dvojtvar: Maniny – Manina, nebo tak [14]jako se říká ve východ. Čechách (v Solnici) na př. vedle troky (necky) také troka a p. A tak jsme se na Popelkách honili za motýly, do Buďánek jsme chodili za kamarádem a přes Buďánka jsme se pouštěli i na Skalku atd. Vojáci chodili cvičit na Skala, na Skalách se konaly později i hry školní.[1] Na Malvazinkách se konaly pohřby, cestou na Malvazinka i z Malvazinek hrávala »kutálka«. Ano též klikatá Kartouzská ulička, vedoucí podle Ringhofrovy továrny na »hlavní« (t. třídu), měla obecně jméno »V uličkách«; »uličkama« jsme chodívali od Plzeňské třídy do gymnasia v Husově ulici a vycházeli z nich až na hlavní třídě mezi někdejší Austrií a býv. hotelem »Arcivév. Štěpán« — nebyloť tehdy ještě průlomu u Richtrovy továrny (přádelny, jíž se říkalo »špinka«). To jsou běžné doklady z vlastní zkušenosti; o historickém oprávnění plurálu ve jménech Cibulka, Malvazinka, Popelka, Buďánka, Hřebenka, Skala není sporu; jistě svědectví pamětníků a povolaných autorit vysloví se pro to, aby si noví obyvatelé košířští uvědomili svou povinnost respektovati tradici domácí, i když by snad někdo namítal, že dalšímu přirozenému vývoji živého jazyka (zde tedy pouhému zmechanisování!) nelze se brániti. Budeme-li pátrat v minulosti, snad záznamy historické leccos objasní — ale ať už snad majetníky usedlostí byli pánové Popelka nebo Cibulka, či ať jsou jména ta původu jakéhokoliv, dnes je jisto, že živý cit jazykový, domácí tradice vzpírá se novotvarům uvedených slov v čísle jednotném, jež zní domorodci směšně i cize.
[1] Po vojensku se Skalám říkalo »Sandberg«; kontaminací se stalo, že v slangu studentském byla i Santoška přejmenována na »Santberk«.
…“
