Bývalý policista Krása uspěje ve volbách v senátu a brzo narazí na případ podezřelé sebevraždy ministra. Krásná dcera ho žádá, aby našel otcovy vrahy. Stopy vedou na Hrad. Podaří se i po letech dostat viníky před soud? Jestli hledáte napínavou knížku na chalupu nebo k rybníku, tohle je skvělá volba. Akční noční výjev ze zatýkání zločinců se skrumáží aut s majáčky, promyšlené špionážní akce, … krásné ženy, láska (zde s malým „l“) i rozvody, rvačka v parlamentu, … čte se to jedním dechem, zejména od půlky knížky se prostě nemůžete od příběhu odtrhnout. Zpočátku se zdá být zápletka trochu předvídatelná, ale zdání klame a nečekané finále překvapí.
V bočních dějových liniích se senátor pokouší sdělit něco ze své práce, ale moc to nepřehání. Boj s developery ve Stodůlkách nebo za záchranu jezera v Řeporyjích jsou známé (a v knize nejsou zmiňovány doslovně), méně známé je jeho zastupování obyvatel např. ve věci „šmejdů“ vynucujících podpis smlouvy po telefonu, spravování rozbitých chodníků nebo budování přechodu před domovem důchodců. Až neskutečně pravdivý a silný je příběh ochrany stařenky proti nezákonnému vystěhování. Skoro se však nechce věřit idylickému vztahu detektiva a jeho ženy. Takové zázemí politici v praxi nemívají. Vidíme to na jejich rozvodovosti nejen u nás. Známými politiky se to v knize jen hemží, podoba je samozřejmě jen náhodná a jména jsou až na výjimky změněna. Snad jen na začátku knihy se mihne jméno jednoho místního politika jako advokáta „šmejdů“, i tam je však podobnost neprokazatelná. Autor nezapře svůj policejní původ, v textu probleskuje jeho profesní hrdost.
Čistě náhodná podoba se skutečností nezakryje, že autor hodně tepe do dnešní politické scény. Jeho protivníci se budou tím víc snažit, aby se do senátu dostal někdo jiný, který jim dá pokoj. Co může pro dobrou věc udělat občan v Řeporyjích, Stodůlkách a v údolích a na kopcích Prahy 5? Hodně dnešních padesátníků slýchalo jako děti doma od rodičů „… nehas, co tě nepálí, … co můžeš sleduj z povzdálí a nikdy nebojuj sám …“ jak se zpívá v jedné písničce o době normalizace. Tak zlé to teď není. Zatím. Pomozme třeba i takovou maličkostí, že 2. a 3. října 2020 vybereme do senátu bojovníka za spravedlnost.
Několik citací:
„Kdyby si postavila hlavu, Tomáš by téhle kauzy asi nechal. Ale nebyla si jistá, jestli by to tak bylo správně. Jednak ve vztahu k Tomáši samotnému. Donutila by ho kapitulovat, vzdáte se. A to chlapi dělají neradi. A ten její to vysloveně nesnáší. Udělal by to pro ni, ale s jakými následky? Nebyla vlastně ta zarputilost, se kterou se pořád dokola pral za pravdu, a spravedlnost vlastnost, pro kterou ho milovala?“ … úvahy Krásovy manželky o kauze zavražděného ministra. Str. 140.
„Moc se omlouvám, na křižovatce u Národního divadla do sebe ťukla dvě auta. Chvilku to trvalo, než uvolnili tramvajové koleje …“ začátek setkání Krásy s krásnou poslankyní Severovou v kavárně Portheimka na Andělu. Působiště senátora autor posunul do Kladna, ale reálie Prahy 5 a 13 se v knize objevují taky. Str. 169
