Ivetka a hora a velikonoční filmaři na Buďánkách

Náhled plakátu filmu z databáze ČSFD. Kliknutím na obrázek si můžete film pustit na webu České televize.

Předvelikonoční večer s filmaři na Buďánkách přinesl nečekaně silný zážitek. Jak zážitek se samotným filmem o dívce Ivetce ze slovenské vesnice Litmanová u Tater, které se s kamarádkou Katkou od 5. srpna 1990 po pět let zjevovala Panna  Maria, tak snad ještě větší zážitek z besedy s režisérem filmu Vítem Janečkem. Film natočil v roce 2008 a získal hlavní cenu na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Za porotu ocenění zdůvodnil Ivan Martin Jirous: „Viděl jsem ve filmu Ivetka a hora nepředstavitelnou religiozitu, cosi bytostně potřebného v naší ateistické zemi.“ Jako malá, 10-letá dívka šla s kamarádkou Katkou a jejím 8-letým bratrem si hrát několik kilometrů nad vesnici na louku u letního srubu, tzv. majdanu-seníku, pod horu Zvir. „Z okolního lesa se najednou začaly ozývat podivné zvuky, které se blížily. Děti se schovaly v blízkém seníku, ale zvuky neustávaly, naopak byly čím dál blíž, aniž bylo cokoliv vidět. Strach dětí se stupňoval. Napadlo je modlit se a modlili se ‚Mária, Matko naša, skryj nás pod svoj plášť…‘, najednou všechno ustalo a na lavičce v seníku seděla Panna Maria, viděly ji obě dívky.“ Chlapec slyšel ty podivné zvuky, ale Marii neviděl ani neslyšel. Dívky si prožily své, nevěřili jim. Pak poutníci, statisíce lidí, obrovský tlak, nevybíravá bulvární média (ten bulvár ve filmu nebyl zmíněn, to je prý na samostatný dokument).
9 let prožila Ivetka jako novicka v křesťanském společenství v obci Halič (něco na způsob novodobého kláštera) a poznání, že to není cesta pro ní bylo jedním z nečekaných vrcholů filmu. Prostě, jak to vyjádřila nakonec sama Ivetka, když se jí lidé ptají, jak by vyjádřila, že to byla pravda? Asi to, že jsem zůstala normální, říká (nepamatuji si doslovnou citaci). Výstižná a vypovídající byla i scéna s vosou za košilí. To bych se asi neovládl.
Jak se k tomu dostal pan režisér. Viděl spolužákovu ročníkovou práci, dokument o zjeveních na hoře Zvir z počátku 90-tých let, tedy když ještě dívky vidění měly a s Pannou Marií rozmlouvaly. Silně ho to zasáhlo, cítil, co z Ivetky vyzařuje. Nechal si kopii filmu, tenkrát ještě na kazetě VHS, a po řadě let se k tomu vrátil cca v roce 2006. Nebylo to jednoduché: Pražák a ještě k tomu nepokřtěný a nekatolík. Vizionářky si navíc s médii užily své. A co na to arcibiskup? Po několika měsících natáčení přišla premiéra. Dokument je autentický, nic nemaluje narůžovo, nepřikrášluje, nestylizuje. Po premiéře filmu vystupuje neplánovaně na pódium kněz z poutního domu na hoře Zvir. Je velmi vzdělaný, ale spíše svéráz. Pronese plamennou řeč, že pravda je důležitější než pozlátko. Na to arcibiskup vstal a řekl: „A já ti něco povím: Víš co? Máš pravdu.“ Přijetí od místních je možná lepší než cena z festivalu. A režisér nekatolík? Je obrácený a nechal se po filmu pokřtít.

Na viděnou s filmaři na Buďánkách zase někdy příště, třeba už 29.4.2017 při promítání filmu Pevnost. Pozvánky Odborníků a občanů pro revitalizaci památkové zóny Buďánka a okolí, Sounderground a Cinema Arsenal se snažíme sdílet zde.