O chystaném Metropolitním územním plánu (MÚP) arch. Kouckého a radního Hudečka jsme zde již informovali dříve. Plán získává konkrétnější obrysy. První jsou vidět z formulace zadání MÚP. I když je zadání velmi obecné, něco přeci jen prosvítá: ještě větší podpora individuální automobilové dopravě a jasně deklarované nadřazování soukromého vlastnictví (potažmo developerů) nad ochranu životního prostředí včetně parků. Tyto a další připomínky pocházejí od urbanistického kroužku. Cibulky a Šmukýřku může zachránit regulační plán. Tento nástroj je odzkoušený, fungoval výborně už v meziválečném období, zahradní čtvrtě Cibulka a Šmukýřka jsou toho názorným příkladem. Současně však je v zadání zřejmý záměr těmto regulačním plánům se v maximální míře vyhnout. Občané měli možnost polsta připomínk k zadání plánu nejpozději 18. dubna. Připomínky o.s. Cibulka (po odeslání dostaly čísla č. 205/71/163, 168, 169 a 170), vycházejí z konceptu připomínek Košířských občanských sdružení (o.s. Cibulka // o.s. Košířská Cibulačka // o.s. Přátelé Buďánek // Spolek rodičů a přátel školy při MŠ Radlická,o.s // Přátele Malvazinek // o.s. Jinonice-Vidoule // o.s. Za krajinu kolem nás // o.s. Za záchranu parku Kavalírka // o.s. Za život lidský). Sami jsme hlavně pro výhodné parkování pro místní obyvatele a proti vysokokapacitní tranzitní silnici těsně pod pískovcovými skalami Na Pomezí. Možná by stačil jeden úzký pruh pro velmi omezený provoz aut a MHD (třeba se semaforem pro zcela výjimečný průjezd od Jinonic) a širší pruh pro zachování stávající vysoké frekvence chodců a cyklistů.
Některé vzorové připomínky:
Připomínky dalšího člena o.s.Cibulka, architekta
Připomínky Pražského urbanistického kroužku
Připomínky o.s.Cibulka k parkování a silniční dopravě (koncept)
Připomínky Košířských občanských sdružení (finální verze)
Komise životního prostředí MČ Praha 6 k zadání MÚP, její připomínky začínají na str. 3
Zelení: Pět hlavních rizik Hudečkova zadání Metropolitního plánu, 10.4.2013
Připomínka č. 205/71/169
Ke kapitole II. A. 1. 2. 2.
Navrhujeme, aby územní plán mimo regulace týkající se kompozice města, intenzity využití území a základní výškové hladiny obsahoval pro jednotlivé lokality i požadavek na minimální podíl zeleně na rostlém terénu.
K formulaci tohoto požadavku nás vedou zkušenosti se stávajícím územním plánem. Většina území širšího centra města v současnosti spadá mezi tzv. stabilizovaná území, ve kterých nejsou stanoveny koeficienty míry využití území a tedy ani koeficienty zeleně. Tato situace vede k tomu, že se vlastníci často snaží své pozemky maximálně využít a to včetně zástavby vnitrobloků, zahrad, parčíků a dalších míst, která primárně nebyla určena k zástavbě. Domníváme se, že by navržený regulativ pomohl tento nežádoucí stav řešit. V Košířích a okolí se jedná o zástavbu Na Stárce – Šmukýřka, Na Pláni, Na Farkáně, Dívčí Hrady, Hlaváčkova – Starokošířská, Areál bývalého závodu Křižík v Košířích, Osada Buďánka
Dále ke kapitole II. A. 1. 2. 2.
Navrhujeme, aby územní plán stanovil cílovou kapacitu jednotlivých lokalit nebo širších celků, případně i významnějších staveb. Při dosažení a překročení stanovené kapacity by v dotčeném území nebylo možno provádět takové změny, které by vedly k dalšímu zhoršování situace. Kapacitu, případně limity využití každého území, lze fakticky fakticky posoudit na základě mnoha kritérií. Pro obytná území jsou to např. stav a kapacita dopravní a technické infrastruktury, možnost obsluhy území pomocí MHD, dostupnost občanské vybavenosti (školky, školky, obchody, zdravotnická zařízení apod.), stav území z hlediska hlukové zátěže nebo z hlediska znečištění ovzduší apod.
Veřejně prospěšná stavba – Radlická radiála – přerušení přírodního parku Košíře- Motol přes Vidoule a poškození rezidenční čtvrti Cibulka komunikací tranzitního charakteru, která by sloužila jako vysokokapacitní silnice a propojovala dvě sběrné komunikace města ul. Plzeňskou a Radlickou.
Návrh vyhodnocení připomínky Magistrátem:
Stanovení regulativů a jejich podoba bude prověřena a řešena v návrhu Metropolitního plánu. Návrh Metropolitního plánu stanoví nejvyšší přípustné zátěže území v závislosti na předvídatelné kvalitě sousedství v jednotlivých typech lokalit. Popisem charakteru a rozdílných kvalit jednotlivých lokalit bude zaručeno jejich rozvíjení a doplňování. Metropolitní plán vyhledá a popíše vyvážená řešení a doplňování deficitů.
Metropolitní plán bude zpracován jako vyvážený dokument pro celé správní území hl. m. Prahy., v souladu s odst.5 § 43 staveb.zákona bude závazný pro územní plány vymezených částí hl.m. Prahy. Limity využití území budou respektovány.
Připomínka bude prověřena v rámci zpracování návrhu Metropolitního plánu.
205/71/168 Ke kapitolám II.A.2.2 a II. A. 4.
Navrhujeme, aby do zadání územního plánu byla zahrnuta ochrana území přírodních parků v následující podobě:
Na území žádného z pražských přírodních parků (Botič – Milíčov, Říčanka, Radotínsko – Chuchelský háj, Šárka – Lysolaje, Drahaň – Troja, Hostivař – Záběhlice, Rokytka, Modřanská rokle – Cholupice, Košíře – Motol, Klánovice – Čihadla, Prokopské a Dalejské údolí, Smetanka) nebudou vymezovány nové zastavitelné plochy (lokality). Při hranicích přírodních parků budou vytvořena nárazníková pásma s nižší intenzitou využití z důvodů ochrany přírody a krajiny. Stávající plochy zeleně při hranicích přírodních parků nebudou měněny na zastavitelné.
Přírodních parky představují specifické oblasti s velkoplošnou ochranou přírody a krajiny ve městě. Tato území zároveň slouží k rekreaci obyvatel a ochraně dochované přírodní krajiny ve městě. Tato území jsou také často pod velkým tlakem na novou zástavbu, která je na území přírodních parků nežádoucí a v rozporu se statutem a účelem vymezení těchto území.
Přírodní park Košíře Motol – nesahat do existujících ploch zeleně při hranici (ale vně) přírodního parku a v souvisejících zastavitelných plochách navrhnout nižší intenzitu využití. To by umožnilo v budoucnu smysluplně přičlenit tzv. nárazníkové pásmo k přírodnímu parku o oblasti Na Pomezí, Šmukýřka ? stráň, Park Kavalírka, Na Pláni, Na Farkáně.
Návrh vyhodnocení: Obsah připomínky se vztahuje ke druhému odstavci kapitoly II.A.2.2.
Text bude upraven na základě vypořádání požadavku dotčeného orgánu (OŽP MHMP) do podoby: „V návrhu urbanistické koncepce územní plán zohlední existenci dalších ploch chráněných v režimu obecné ochrany přírody a krajiny.“ Těmi jsou mj. přírodní parky.
V kapitole II.A.4. nebude text upravován, neboť mj. obsahuje odkaz na zohlednění všech limitů a omezení vyplývajících z platné legislativy (viz. druhý odstavec kapitoly); ochrana krajinného rázu je uvedena v třetím odstavci kapitoly. Striktní zákaz zastavitelnosti území v přírodních parcích jde nad rámec zákona (č. 114/1992 Sb.) a je tedy nepřípustný.
205/71/163 Ke kapitole II. A. 3. 1. 5. Doprava v klidu (týká se celé Prahy, nejen Prahy 5)
Souhlasíme s prioritou budování záchytných parkovišť P+R pro mimopražské motoristy. Souhlasíme rovněž s textem zadání MÚP, že naprostý základ pražské dopravy v klidu je regulace parkování výhodná pro místní obyvatele (neznamená to nutně placené zóny). Bez toho se nic nevyřeší, na tom se pokud víme všichni odborníci shodnou.
V návrhu MÚP však postrádáme jasnou podporu výstavbě hromadných garáží. Parkovacích míst je totiž na většině urbanizovaných míst v Praze tak zoufalý nedostatek, že ani sama regulace parkování nestačí.
Vyzýváme vás, abyste v připravované vyhlášce o obecných technických požadavcích na výstavbu v Praze (tzv. „OTPP“) požadovali výrazně vyšší počet garážových stání v bytových (!) domech a to jak pro obyvatele domu, eventuálně blízkého okolí, tak pro návštěvníky.
Jedině tak může dojít k obnově veřejného prostoru pro lidi a k omezení intenzity automobilové dopravy bez negativního efektu vylidňování města. Před přijetím jakýchkoliv razantních parkovacích opatření je nutné nejprve vypracovat studii mobility a parkování. V rámci studie by byla provedena inventura dostupných parkovacích míst na ulicích, jejich obsazenost a doba parkování, a byly by identifikovány hlavní kategorie parkujících (rezidenti, krátkodobé parkování a dlouhodobé parkování).
Návrh vyhodnocení: Připomínku bereme na vědomí. Podpora výstavby hromadných garáží není předmětem návrhu zadání Metropolitního plánu.
Připravovaná vyhláška OTTP není předmětem projednávání Metroplitního plánu.
Připomínka č. 205/71/170: Vypustit deklaraci podpory soukromého vlastnictví na úkor zájmů obyvatel města (kapitole II. A. 4.), která se navíc nekonzistentně týká jen parků a dalších území ÚSES.
Pozn.: Pokud si např. nějaký cizí podnikatel koupí pole ve městě, chce na něm především „vypěstovat“ co nejvíce penízků. Jakmile dosáhne svých zisků a pole vytěží, místo opustí. Tento plantážnický přístup je logický z pohledu soukromého vlastníka, vede však k ničení města.
Návrh vyhodnocení připomínky magistrátem: Návrh zadání bude na základě výsledku dohodového jednání s dotčeným orgánem (OŽP MHMP) upraven. Druhá věta posledního odstavce kap.II.A.4 bude přeformulována: „Kromě biologických hledisek a doporučené metodiky ÚSES budou jednotlivé skladebné části ÚSES vymezeny s ohledem na vlastnická práva k dotčeným pozemkům, se snahou najít řešení, které minimalizuje omezení soukromého vlastnictví.“
V dotčené části textu se nejedná o nadřazení vlastnických práv nad veřejný zájem, zájmy ochrany přírody a krajiny. Text návrhu zadání je v souladu s Metodikou zapracování ÚSES do územních plánů obcí, kde se uvádí, že možnost omezení vlastnických práv (při vymezování ÚSES) lze připustit pouze v nezbytném rozsahu, prokáže-li se, že tohoto účelu nelze dosáhnout jinak.
Charakter plantážníků podle Ivy Pekárkové:
… pokud se vůbec chci na něco rozčilovat, slíbila jsem si, že to budou PLANTÁŽNÍCI.
Jako v Rychlých šípech. Když chvíli sledujete – byť z okna autobusu – krajinu, která měla být džunglí, ale je tímhle způsobem spoutaná a, upřímně řečeno, spíš bolestně zneužívaná než využitá, začne vám ta rychlošípovská nadávka TY PLANTÁŽNÍKU připadat docela krutá.
Plantáže olejových palem nebo – objektivně vzato – mnohem ošklivější plantáže kaučukovníků – je těžké přirovnat třeba k polím a lánům Evropy. Tady ty plantáže působí (aspoň teda na mě a, jak jsem se přesvědčila, zdaleka ne jen na mě) daleko hrůzněji. Terásky rezavé zeminy, které tu prosvítají v místech, kde plantáž vysekali, působí neskonale provizorněji než – co já vím – terásky třeba ve Středomoří, které si zemědělci po generace stavěli. Jakoby tím, že do nich investoval spoustu práce, vesměs práce vlastních rukou, protože stroje na to nebyly, člověk jaksi odškodnil přírodu za to, že z ní dobýval obživu. U polí, zejména u těch, co se z nich po generace odstraňovalo kamení a co se na nich zpevňovaly meze, co se v nich, taky po generace, úzkostlivě hlídalo, aby se půda nevyčerpala, hnojilo a oralo, silo a sklízelo, na půdě se střídaly plodiny a nechala se i odpočívat, nepůsobí takovéhle lidské snažení jako příliš bolestivý zásah do krajiny …
… Málo platné, je to tak: tyhle obrovské plantáže, které začali budovat podnikatelé z řad kolonizátorů JEN A JEN proto, aby na téhle zemi vydělali, jsou mnohem příšernější. Nedovedu si představit, že by se někdy nějaký plantážník vydal na obhlídku svých latifundií a s rukama založenýma za zády šťastně vzdech a pak se pochválil: „Takhle jsem to tu zvelebil!“ Ne, zaručeně ne, Spíš se na své latifundie zahleděl, pak se sklonil nad účetní knihou a pochválil se: „To se mi to povedlo, to bude peněz!“
Iva Pekárková, „Džungle, tygři, jinovatka – Moje Malajsie“, Milenium Publishing 2011, str. 48-49: