„Posedlý zuřivec leží mrtev! Už nás nebude v lese přepadávat, je s ním konec! Kdo zabil zlého medvěda? Silný Bobr, zabil ho dnes ve skalách ve Vidouli.“
Tolik citát… O typické stolové hoře Vidoule, původně zvané Vidova hora, jedné ze dvou na našem území – další už je jen mnoha pověstmi opředený vrch Vladař na Karlovarsku – toho již v poslední době bylo na všech myslitelných úrovních napsáno víc než dost, takže jen krátké shrnutí významu této mimořádné lokality: jedná se o unikátní naleziště fosílií jak rostlinného, tak živočišného původu, v tzv. koryčanských vrstvách se zde vyskytují např. trilobiti a jiní zástupci mořské fauny. Okolí hory bylo hustě osídleno již před cca 20 000 lety, nedaleko se nachází pohřebiště mladší doby železné, předpokládané, i když neprokázané je i osídlení keltské. Jistá je naproti tomu například těžba opuky na stavbu tři kilometry vzdáleného hradiště v Prokopském údolí v 9. století.
Novodobá historie je opět spojena s lidským osídlením, i když už poněkud jiného druhu, od dvacátých let až do r. 1948 zdejší skály obývala městská chudina a v dobách naštěstí již také minulých zde sídlil útvar protivzdušné obrany státu ČSLA.
V současnosti se jedná o unikátní biotop, kde žije mimo jiné chráněný otakárek fenyklový a mnoho dalších unikátních příslušníků hmyzí říše. Většina oblasti, tedy severní, jižní a východní část lokality je v současnosti chráněna jako součást Přírodního parku Košíře-Motol a západní část, která tuto ochranu zatím postrádá, se dostala do hledáčku developerů…
Tento materiál si rozhodně nedělá v žádném případě nárok na odborné posouzení stavebního záměru, jedná se o čistě citový výlev jedince, odkojeného četbou knih Eduarda Štorcha, z jehož povídky Minehava je i úvodní citát. V jiném Štorchově díle – Bronzový poklad- se autor těchto řádků s pojmem Vidoule setkal poprvé a živě si představoval, jak zde před téměř čtyřmi tisíci let stojí ozbrojená tlupa našich předků… Kdokoli může namítnout, že je to přece jenom pověst, literární fikce, romantizující výmysl páně Štorchův, ale to je Jiráskův praotec také, a stavět na Řípu by asi nikoho nenapadlo.
Eduard Štorch, takto učitel a nadšený vědátor však jen nepsal. V roce 1926 si pronajal pozemek na Libeňském ostrově a zřídil zde Dětskou základnu s velikým hřištěm a školou v přírodě, kterou osobně navštívil i Tomáš Garrigue Masaryk, projekt však nezískal přílišné pochopení úřadů a v roce 1934 byl nuceně ukončen. Tehdy to nešlo v Libni, nešlo by to dnes na Vidouli? Přírodní naučná stezka, paleontologická expozice, archeopark, výuka vztahu k přírodě a krajině téměř uprostřed města, jakýsi živý a životný památník pedagoga, nadšence a zapáleného popularizátora vědy. Štorchova škola přírody? Proč ne…
„Na Vidouli, rozlehlém návrší, které střeží vstup do pražské kotliny, sedí na skále silný Dagur a čeká na zprávy o postupu svých družin. Na poledni i západě se objevují hloučky ozbrojených mužů. Noví a noví bojovníci přicházejí, na sobě medvědí kůže, na hlavách kravské rohy a za opasky bronzové dýky a sekyrky neobyčejného tvaru…“
Umím si představit téměř cokoli, co však moje schopnost imaginace zvládne jen stěží je představa, že na Vidouli místo hrdého bojovníka doby bronzové stojí další lidské sídliště, tentokrát ovšem z doby sádrokartonové.
Mgr. Michal Petružálek.
Po debatě na téma územního plánu Prahy 5 jsem připravil pro další použití překladový slovník z jazyka zástupců města do jazyka veřejnosti.
Nechceme Vidouli zastavět, ale debatovat o hranicích chráněného území – Polovinu necháme zastavět. Prozatím.
Je složitá otázka, co má na Dívčích hradech vlastně být – Vážně uvažujeme nad tím, že necháme na Dívčích hradech něco postavit.
Debatu jsme svolali pro diskusi s veřejností – Připomínky jsme už vlastně poslali 2 měsíce zpátky a teď se tváříme, že jsme dobráci.
Je potřeba vyjasnit územní plán Vidoule, aby měl smysl – Je naprosto nesmyslné, že jsme na místě s takovým výhledem ještě nic nepostavili.
Musíme vyjasnit, jestli území mezi Smíchovským nádražím a Lihovarem má být residenční nebo administrativní oblast – Ani nás nenapadlo, že by byl vedla řeky park a hřiště.
Musíme řešit petici lidí, kteří požadují průjezdnost ulice Na Pomezí – Nekecejte nám do toho, nás platí Ekospol.
převzato z facebooku M.L.